EGO VERSUS TALENT

Sporty

SportAnalytik

Ze všech médií na nás čouhají na jedné straně přetěžovaní „okroužkovaní uštavanci“, na druhé obézní počítačoví adolescenti, na třetí nenaplněné vlastní sny a ega rodičů.

Hranice, která určuje to, kde je to ještě talent dítěte nebo ego rodiče, je zatraceně tenká!

Máme obyčejnou čerstvě pětiletou žábu, která je od maličkata živel. Kdo není. Samozřejm3ě jako každá máma i já si myslím, že je nejšikovnější na světě. Taky ale vím, že okolo 5tého roku začíná u dětí reálný zájem o koníčky, který mnohdy může určit jeho další životní kroky. My aktuálně zkoušíme, měníme, zkoumáme a zjišťujeme, co by pětiletku bavilo. Děti často přejímají koníčky rodičů a to s nadšením i bez. Hm. Já sportuji ráda, ale stylem „od všeho trošku a nic pořádně“, no a náš táta je rybář. Pořád je to ale rodič, kdo rozhodne, čemu se čas i finanční prostředky věnují. A malého prcka samozřejmě bude víc bavit sport, který mu půjde než ten, kde se víc nadře a nevynikne.

Závodnice na koleJasně že ozkoušíme to, kde je rodič pevný v kramflecích, dokáže aspoň minimálně vysvětlit, jak na to nebo ideálně jít příkladem. Ale jsou sporty, do kterých holky nesměřuju, protože je neznám nebo mi prostě nešly. Třeba tenis. Kurty máme vzdušnou čarou asi 300 m. Jenže mě fakt nikdy nešel, takže smolík.

Člověk asi přirozeně hledá kroužky, které jsou poblíž místa bydliště. Pohodlí je pohodlí. Má cenu se hecnout a vozit dál? Jak dlouho to bude udržitelný? Co až půjdu do práce? Má to smysl? Neomezí to zbytečně chod zbytku rodiny? Nenaruší nám v budoucnu sportovní aktivita třeba víkendové plány? Jsme z malého města, výběr tu je… ale omezený. O to víc zapojení od rodiče si „věc“ žádá. Budu schopna „taxíkovat“ i za pár let, kdy třeba už budu zaměstnaná? Tady asi potřebuju ten správný pošťouch.

A ano, četla jsem i články, ve kterých se doporučuje nepodporovat v dětech soutěživost. Tady mám ale jasno. Sportovat se u nás bude ať se soutěžemi nebo bez, a to do té míry, dokud to bude prtě bavit.

Tynka na kolobezce

Týnka jezdí na kole nebo kolobrndě, chodí blbnout do bazénu (ve vší úctě ke své milované dceři 14 temp bez kruhu čubičkou ještě nepovažuji za plavání), skotačí na tanečkách, lyžuje, udrží se na bruslích (kolečkových i ledních), už před rokem a tři čtvrtě vylezla skoro 19ti metrovou lezeckou stěnu, prakticky vyleze na co může…

Vystoupení

Teď si vyžádala jako nutnou koupi skateboard. Nově se na popud kamaráda ze školky přihlásila do místního sportovně-cyklistického oddílu. Chtěla to jít zkusit, tak jsme šly. Dle mého názoru by ještě rok mohla počkat. Je tam evidentně z nejmladších, ale chce chodit a maká jak šroub, protože jí to baví a taky protože se zamilovala do Fandy a do trenéra.

Trošku tuším, že by mohla být dobrá na atletiku, je mrštná, asi i rychlá, nebojí se… Ale! Je to opravdu tak? Je můj pohled objektivní nebo zkreslený růžovýma brýlema milující matky? Ráda obohatím svůj rozhodovací proces o poznatky a rady těch, kteří tomu rozumí víc než já.

HorolezecNemíním jí přetěžovat a mít z ní vrcholového sportovce, mé ambice jsou střízlivé, spíš bych ráda podpořila její radost z pohybu a vybudovala lásku ke sportu jako takovému. Ráda bych ji nenásilně zapojila do skupiny dětí, které to mají stejně. Tajně si sním o tom, že by to byla její cesta pro trávení volného času v budoucnu. Je zarputilá, nechá se motivovat, ale pořád je to dítě, který si umí obstojně postavit hlavu. Je to takový ten typ, že jde do čehokoli, když je to hra, sranda a ideálně když zábavu nevede rodič. Jakmile cítí tlak a jakože něco „musí“, aby to nějak fungovalo, tak se sem tam seká. Netlačíme jí, nepožadujeme výkony… spíš soustředěnost, která je při učení nového sportu potřeba…

Na kole jsme ji sice naučili, lyže jsme ozkoušeli a pak rádi zaplatili za instruktora. Byť jí to bavilo, tak to s cizím bylo bez kňučení, odmlouvání, pokoukávání kolem apod. A stačilo to jednou ;).

Už teď se nám taky něco nepovedlo… Přihlásila jsem malou na freerun a parkur (ne na koně)… Bez mučení přiznávám, prostě se mi líbila filosofie tohoto sportu, jeho všestrannost a taky to, že na Fialce mají fajne vybavení. Chvilku super, byla nadšená a pak začala chodit, že na parkur nechce, brzy přišel i brek… Tak jsem jí prostě stáhla a jelo se dál v tom, co nás bavilo. Kde byl zakopaný pes do teď nevím.

IMG_20171027_184839Asi před rokem a půl jsem úplně náhodou narazila na Sport Analytik – program, ve kterém prtě otestují v rámci osmi různých disciplín a dle výsledků určí silné a slabé stránky. Na základě výsledků doporučí, v čem by děcko mohlo být dobré. Už tenkrát jsem si říkala, že to nejspíš zkusím, a jen čekala až mi princezna „povyroste“. A taky jsem zvědavá, jak to celé funguje. Týnka, byť je jindy družná, tak se občas „šprajcne“ a s cizím nechce spolupracovat… Dopředu mě zajímalo, jak si i s tímhle realizátoři poradí. Taky jsem zvědavá, jak zvládnout po celé 3 hodiny upoutat pozornost a udržet větší množství dětí bez rodičů v pohybu.

Co od testu očekávám? Nasměrování, objektivní pohled, objevení rezerv a oblastí, které je dobré podpořit, a taky motivaci pro dítě i pro nás rodiče. Úplně nepotřebuji porovnávat své dítě s ostatními, to pro své potřeby dokážu více méně sama 😊, spíš ocením doporučení odborníka, které nás může posunout dál.

Ještě musím podotknout, že jsem lehce skeptická oproti nějakému „uni“ testování. Když jsem v 9té třídě hledala cestu, kam se po základní škole vrtnu, tak mi z rozsáhlého snad dvouhodinového testování vyšlo, že nejlepší obor pro mě je rybářství… No to pardon tedy… Na to máme doma jiné…

Na internetu se dá najít několik rozhovorů a článků, které to, co ve SportAnalSumecytiku dělají, přiblíží. Googlovala jsem jak divá, abych našla reálnou recenzi rodičů pro bližší představu, tam jsem moc úspěšná nebyla. Tak a takhle vypadal článek na začátku léta, kdy jsem ho poslala Martinovi ze SportAnalytiku s tím, že svůj pohled sepíšu oplátkou za možnost testování ozkoušet.

O čem že je jejich metodika? Během devíti níže jmenovaných disciplín dojde k prověření schopností jako je flexibilita, rovnováha, koordinace, vytrvalost, síla, výbušnost, rychlost, taktika a somatotyp a následnému definování předpokladů a přirozeného talentu sportovce.

Takže tedy 😊, den D… Vyšel až napodruhé. Prvně nás stopnul zánět středního ucha. Ultragalakticky praktické je, že nebyl problém se odhlásit, respektive bezplatně a beztrestně přehlásit na jiný termín. Žádné peníze nepropadají, což se u dětí fakt hodí! Po registraci přijdou do mailu souhrnné informace, před termínem konání sportovního dne ještě dorazí připomínka, což je více než užitečné. Platba v hotovosti probíhá až na místě, buďte připraveni 😉.

JedenactkaV pražské Jedenáctce se 22. října sešlo dle moderátora okolo 80 dětí, což bylo údajně nejvíce v historii. Je pravděpodobné, že část účastníků k přihlášení motivovala reportáž zveřejněná v magazínu Víkend. Přišly jsme lehce po 9, v prostoru před vstupem do haly byla tlačenice, ale počáteční „odbavení“ u registrace bylo rychlé. Děti nafasovaly vodu, sůšu a fešácké lepící číslo, rodiče „manuál“ – Otázky a odpovědi pro zvídavé rodiče, vyřešily se finanční náležitosti a šlo se na věc.

Děti si přebírali trenéři, kteří je postupně zapojovali do rozcvičky a zahřívacích her, ty probíhaly prakticky už od 9. Vlastní začátek byl pak na 9.30. I ti, kteří se připojili až o půl, byli před testováním patřičně rozehřáti, přišli tedy jen o část blbnutí v začátku. Rodiče buď dostali „propustku“ nebo zaujali fandící postavení respektive posezení na tribuně. Trošku jsem očekávala takové ty pražské „elitní výkonové“ rodiny, které už dávno mají o kariéře své drobotiny jasno a potřebují na to jen glejt, ale nepřekvapilo mě, že si pro radu jdou převážně „normální“ rodiče s relativně „normálními“ dětmi. Nálada pozorujících i aktérů byla příjemná a uvolněná. Viděla jsem všeho všudy jedno škvrně nejspíš ostychem trošku breknout, ale dlouho mu to nevydrželo 😉, péči dostalo náležitou. Předpokládám, že by nikdo nenamítal, kdyby se rodič na chvilku připojil a v začátku své děcko podpořil.

Je dobré, když rodiče jen pozorují z dálky, přijde mi, že děti jsou pak uvolněné, testování si užívají a necítí případný tlak. Přišlo mi, že některé věděly, co je čeká, možná měly i „natrénoIMG_20171027_102614váno“. My jen ráno před odjezdem mrkly na fotky, aby Týnka věděla, na co se těšit.

Dospělým bych s sebou doporučila knihu nebo jinou zábavu, pak přeci jen ty 3 hodiny utečou efektivněji. Pokud se výkony svého potomka chtějí kochat oba rodiče, ale zároveň mají ještě mladšího sourozence, pak bych radila se prostřídat. Nejspíš by ho to tam po celou dobu nebavilo a blízký bazén by jistě ocenil víc. Během sportovního dne je možné využít k hale přidruženou kavárničku. Vybavená kávou z rána jsem si její návštěvu nechala na druhou část a už měla jaksi zavřeno, tedy bohužel neporeferuji. Foto alespoň pro ilustraci, co je možné očekávat.

Po zahřátí byly děti rozděleny dle věku do skupinek po 8 – 10ti a přiřazeni ke svým trenérům. Trenéři, byť velmi mladí, tak po celou dobu usměvaví, vstřícní a přátelští. Jak jsem se toulala kolem skupinek, abych cvakla aspoň pár záběrů, tak náladaIMG_20171027_105354 byla vždy boží, děti zaujaté, fascinovalo mě, jak do všeho jdou s vervou sobě vlastní. Nikdo nikoho do ničeho nenutil (tedy ani nemusel 😊), na většinu disciplín měly děti 2 pokusy (tedy vyjma běhu), když se evidentně ani jeden ze dvou nepodařil, pak mohly zkusit znovu. Trenéři děti povzbuzovali a motivovali k dobrým výkonům. Celým dopolednem všechny provázel společný pokřik „sportu zdar“, kterým sporťáčci uzavírali právě dokončenou disciplínu. Pokud se jim některá opravdu povedla nebo v ní ve skupince byly nejlepší, pak dostávaly na svou jmennou samolepku malé „palčáky“, další funkční motivátor.

Postupně se jednotlivé skupinky prostřídaly u všech 8 disciplín – 30 m sprint, stoj na jedné noze, skok do dálky, vlajkovaná, cvičení s tyčí, předklon/přesah, hod basketbalovým míčem, běh na 500 m.

Kromě sportovních disciplín jsou děti přeměřeny co do výšky (výsledky zohledňují i somatotyp dítěte) a prohlédnuty fyzioterapeutem. Do našeho testování byl zapojen pan Mgr. Karel Kupec, který upozornil na případné nesrovnalosti a přímo na místě mohl připojit doporučení.

Hala byla dobře vytopena, dětem bych doporučila tričko s krátkým rukávem a tříčtvrťáky, i kraťasy nebo legíny snesou. Ani rodiče nepotřebují extra mikinu navíc, maximálně polštářek pod pr…ku, aby netlačilo 😉.

Dotestováno bylo lehce před 12tou. Mezitím se výsledky nasypaly do počítače, pak se děly takové ty věci mezi nulama a jedničkama, kterým většina lidí moc nerozumí, ale relativně bezmezně jim věří. Děti daly několik her, protáhly se a šlo se na vyhlašování, předávání medailí a reportů. Každý dostal tu svou, která odpovídala jeho nej disciplíně, respektive jeho nej schopnosti. Tedy aspoň si to myslím.

Všichni obdrželi Sport report a Talent report svého sportovce. První odráží porovnání vašeho dítěte se stejně starými vrstevníky totožného pohlaví a vypichuje dominantní schopnost sportovce. Uvidíte v něm grafické i procentuální porovnání jednotlivých disciplín. V druhém najdete 5 doporučených sportů (+ 3 alternativní) dle projevených schopností a dovedností a ohodnocení vhodnosti vámi vybraných sportů, které již dítě provozuje nebo na které jej hodláte přihlásit.

Jak se v reportu zorientovat a jak s výsledky testování nakládat objasnil všem hromadně moderátor. Poté byl prostor pro individuální konzultace s jednotlivými trenéry. Připravte si otázky, které by vás zajímaly, dopředu, pak efektivně využijete prostor, který je vám nabídnut. Ani nevím proč jsem měla představu, že proběhne rozhovor s každým rodičem samostatně. Nepřipravena jsem tedy převzala papír, prostudovala, poděkovala a šla. Prostor pro rozmluvu ale určitě je a je škoda jej nevyužít. Jistě můžete dostat radu třeba ohledně motivace nebo doporučení ve vztahu k vhodné intenzitě a četnosti sportovní aktivity.

Takže si závěrem dáme ještě nějaké mínusy, jo?IMG_20171027_173853

Pro někoho to může být cena. Osobně bych si to zdůvodnila jako investici do správného rozhodnutí. Však i vybavení k mnoha sportům, od kterých prtě po chvíli uteče, vychází dramatičtěji, a i použité prodáváte většinou se ztrátou.

Lokace. Zaznamenala jsem převážně Prahu, Brno, občas se mihne Hradec Králové, Ostrava, Plzeň nebo Olomouc. Nejste-li z většího města, pak vám nezbyde než dojet. Ale na to už jsme asi zvyklí, že jo?

Trenéry nepůjčují domů. Někteří jedinci odmítají opustit halu a dožadují se pokračování. Celou cestu dom jsem poslouchala, že příští rok pojedeme znovu, ale že máme velký problém, protože nevíme v kolik.

Pidi doporučení – přišlo by mi vychytanější, pokud by se aspoň u těch nejmenších podařilo, aby vlajkovanou a finální 500m běh neabsolvovaly přímo po sobě, byť je předěl přestávkou. Ta naše pětiletka nejspíš nebude úplný stratég a prakticky celé 2x 2 minuty „loupení ocásků“ pobíhala zběsile do kolečka, prostě to ještě nevymyslela, no… Tím nejen získala barvu jahody, ale prakticky se dost odvařila, a konečný běh pro ni byl víc než náročný.IMG_20171027_173754

Dostanete tipy na oddíly ve vašem okolí. Databáze SportAnalytiku je obrovská (uvádí 6543 klubů), ale je možné, že neobsahuje menší lokální organizace. Nenechte se odradit tím, že nejbližší doporučený oddíl je od vás 40 km vzdálený, strejda Google jistě také dobře poradí 😉.

Těm, jejichž dítě má sport, který jej baví, je vedený dobrým a zkušeným trenérem, rodiče si jsou jistí, že není dítě přetěžované nebo např. jednostranně zatěžované, tedy nemíní sport měnit, neplánují vrcholovou kariéru svého dítěte a ani nepotřebují porovnání s ostatními, těm může připadat testování od SportAnalytiku jako pro ně zbytečné. Nebo mě v tuhle chvíli kromě všeho uvedeného nenapadá dostatek pádných argumentů, které by měly zaznít. Což ale může platit pro tuhle chvíli a tohle dítě… Věkové rozmezí testovaných je 5 – 16 let, takže je dobré o nich aspoň vědět 😉.

Zhodnocení a užitek získaných informací

Vybrat vhodný sport pro svoje dítě zvládnu snad sám, ne? Říkal mi jeden známý, když jsem mu vyprávěla, kam se chystáme. Určitě. Otázkou je, zda ho bude bavit, jestli mu půjde a vydrží u něj. U malých dětí považuji střídání aktivit (sportů) a především všestranné zatížení za důležité. Jejich nabídka je hlavně ve větších městech velká, stejně tak jako mnohdy časové i finanční nároky na jejich provozování. Časté střídání může být demotivující pro děti i pro rodiče. Radost z pohybu a zábava při hře jsou důležitější než výsledné skóre.

Testováním odhalíte silné a slabé stránky vašeho sportovce. Dle dosažených výsledků dostanete doporučení, který sport je pro dítě nejvhodnější na základě jeho dominantních fyzických předpokladů. Zároveň obdržíte zhodnocení vhodnosti vámi již vybraného sportu. To mi přijde jako slušný podklad pro další rozhodnutí.

Byly tu děti, byť malé, u kterých bylo znát, že se velmi aktivně nějakému sportu věnují. Jedna žába jmenovala, že chodí na balet, aerobik, pak přisadila dramaťák a keramiku…. No a pak tu byly „brambory“. Sport se všemi jeho bonusy v životě každého člověka vnímám jako extrémně důležitý, ať už je to druhý Šebrle nebo ten z kategorie „nemehlo“. Můžete mi tvrdit, že vaše dítě fakt na sport není. Osobně se nedivím, že mláďata už třeba první neúspěch odradí. Vsadím babi Evu i s její báječnou rajskou, že i tomu nejnemehlovatějšímu nemehlu jedna z disciplín půjde líp než ty ostatní. Ha a to je přesně ta chvíle, kdy tohle testování mělo sakra smysl. Na druhou stranu jsou tu i rodIMG_20171027_101131iče, kteří sami o sobě nemají pozitivní vztah ke sportu…

Některé děti sport baví, jiným „nic neříká“, ať už je důvod jakýkoli. Motivace druhého je pak složitější. Ruku na srdce, kdybyste si jako rodič mohli vybrat, zda uvidíte raději vašeho potomka v pohybu nebo sedícího u počítače, jaká by byla odpověď? Jeden je rychlý, druhý vytrvalý a třetí vymyslí tu správnou taktiku. Tak jen najít to pravé. Pokud rodiče použijí alespoň zbytky selského rozumu, potlačí své ambice, budou následovat dítě a vyjádří mu podporu, pak myslím že cajk.

Kdysi dávno jsem četla, že na úspěchu ve sportu se talent podílí jen pětinovým podílem, pak jsou tu další faktory, které jsme obdrželi do vínku jako psychické předpoklady, somatotyp, nemenší váhu nese podpora, finanční a časové možnosti rodičů a další.

A jak jsme tedy dopadli my?

Dobře, jak jinak, když máme to nejšikovnější dítě na světě, že jo!

Ne, nepůjdeme hned měnit sport, protože mi to někdo poradil. Budeme pokračovat v tom, co jí baví a budeme dál zkoušet i ostatní. Víme, na co se máme zaměřit, když jí budeme chtít podpořit, aby byla lepší v tom, co teď dělá. Brouka v hlavě ale mám. Velkého. Jako druhý nejvhodnější sport žábě vyšel tenis, tedy přesně to, co by se mnou nejspíš neokusila, protože na něj jsem víc než levá…

Věřím číslům nebo mám pocit, že výsledky opravdu odpovídají realitě? S výsledky souhlasím. Vlastně to jakože vím, protože se většiny aktivit své pětiletky účastním. Jen z laického pohledu bych si to určitě nedokázala takto v hlavě sesumírovat, pojmenovat a přiřadit tomu patřIMG_20171031_225229ičný význam.

Ano, vnímám testování a reporty jako hodnotný podklad v rozhodovacím procesu.

Mým hlavním motorem je, že sport má být pro prtě zábava. Talent přináší bezpochyby jen část úspěchu, pak nastupuje třeba píle, vytrvalost nebo kamarádi, kteří sdílí stejné nadšení. Předpokladem, že sport bude dítě bavit a že u něj dlouhodobě vydrží, je to, že mu aspoň trošku půjde a hlavně že ho bude chtít dělat! Tak proč ho v tom nepodpořit? Však i snaha se počítá!

Fakt není nad to, když sport děti baví a chtějí ho dělat… samy od sebe… bez tlaku a nucení a ještě se k tomu těší na každý další trénink! Pravda zase „vocaď pocaď“, když vás o víkendu 156x dokola nutí, ať zavoláte trenérovi a seženete ostatní, že se jako pojede k hájence trénovat, tak potlačujete chuť jí propíchnout duše. Teď třeba leje, tak jsme zavření doma. Týna vymyslela, že na další trénink udělá pro trenéry překvapení. Obaly nadepsány a zítra nás čeká velké pečení perníčků 😉, ona je prostě miluje, všechny i s asistentama! Přijedete k nám na jaře na závody? Parta, co příští rok načne 8. sezónu Baby Bikers, to dělá parádně, srdcem a s láskou ke sportu i k těm malým borcům!

Všem malým i velkým přeji, ať vás sportování baví a zažijete při něm kopec BŽUNDY!

PS: Svůj pohled nemíním nikomu vnucovat, ale kdyby měl článek nasměrovat a aspoň jedné dušičce usnadnit cestu, tak se mi bude hned lépe spát!

PS2: Taky máte hraček plný pokojík a obývák a babičky i dědečci vás bombardují dotazy, co jako k těm Vánocům nadělit? Víte, jak to myslím, že jo 😉…

PS3: Chcete-li o SportAnalytiku zjistit víc, pak mrkněte nejen na www.sportanalytik.cz, ale třeba i na video sem, článek sem nebo třeba tam.

PS4: Je něco, co nezaznělo, a vás by zajímalo? Ptejte se dál v komentářích, na fb nebo třeba na velka@bzunda.cz.

Bžundibára, hysterická máma dvou princezen, co nic neumí (ani vařit) a málo kdy jí uvidíte namalovanou

www.facebook.com/bzundajevsude

instagram: bzunda.je.vsude

Napsat komentář

Top